POPIS: Rostliny obvykle solitérní, s převislými dužnatými růžicemi. Lodyha může být až 220 mm dlouhá, 35-55 mm tlustá, s šedou kůrou. Kořeny jsou šedohnědé, 3-4 mm silné. Listy četné (až 25 funkčních listů), trojúhelníkovitě kopinaté, 30-45 cm dlouhé, na bázi 6,5-8,5 cm v průměru, špička ostrá. za sucha jsou listy stažené k sobě. Horní povrch plochý, světle zelený až šedozelený, blednoucí do růžově zelené, v bazální třetině jsou řídce bílé čočkovité skvrny. Spodní povrch zpočátku plochý až mírně vydutý, směrem k vrcholu se stává vydutým a krátce kýlnatým, hojně bíle skvrnitým. Okraj vyzbrojen drobnými, deltoidně špičatými,červenohnědými zuby dlouhými 1,0-1,5 mm, vzdálenými 10-15 mm. Květenství 1 nebo 2 na rostlině, 50-70 cm dlouhé, převislé s 2-4 postranními větvemi v horní polovině, u mladých rostlin zpravidla jednoduché. Květní stvoly 250-300 mm dlouhé, stopka květenství bikonvexní, 300-450 mm dlouhá, purpurová, na bázi 10-15 mm v průměru; květní stopky 8-10 mm dlouhé, v plodu se prodlužují na 12-14 mm. Listeny 12 × 3 mm, vystoupavé, čárkovitě kopinaté, zašpičatělé, bělavé, tenké. Květy (okvětí) oranžově červené, v poupěti šedě zakončené, válcovitě trojboké, 23-25 mm dlouhé, 5 mm v průměru. Tobolka vzpřímená, 10-15 × 6-10 mm. Kvete převážně v zimě (květen-červen). V kultuře v Evropě kvete v prosinci.
ROZŠÍŘENÍ: Aloe omavandae se vyskytuje endemicky ve východní části pohoří Baynes v Kaokoveldu v severní Namibii. Vyskytuje se pouze na pískovcových útesech na okraji srázu, od západu od vodopádů Epupa na severu po Omavanda na jihu a Slangpoort na západě, kde roste v nadmořské výšce 1 600-1 900 m. Doprovodnou vegetaci tvoří suchá savana a na vrcholu skal druhy jako Albizia antunesiana a A. tanganyicensis, Combretum apiculatum a C. zeyheri, Entandrophragma spicatum, Kirkia acuminata a Mundulea sericea.
MOŽNÉ ZÁMĚNY: Příbuznou je A.mocamedensis a A. corallina
PĚSTOVÁNÍ: Horský druh vyžadující v našem létě nižší teploty. Běžně se nepěstuje. Aloe omavandae se nejlépe pěstuje dobře propustné půdě v nádobách, které umožňují aloe převisnout. Ve vlhkém prostředí mohou být rostliny náchylné k houbové hnilobě kořenů.