Aloe macrocarpa Todaro (1875)

POPIS: Většinou nemá kmínek, nebo jen velmi krátký (do 30 cm), zpravidla solitérní, někdy málo odnožující. Listů je asi 16-20 a jsou 20-30x6-10 cm velké (v kultuře často jen do 20 cm), na omak značně měkké, zelené až žlutozelené, s větším či menším množstvím nepravidelně rozmístěných teček, které tvoří příčné pruhy. Listy jsou tmavě proužkované, což je zřetelné i u semenáčů. Spodní část listů je světlejší, stejně tak i okraje listů. Okrajové zuby mají rozestup 6-10 mm, jsou 2-3 mm velké, světlé s tmavší špičkou. Květenství je vzpřímené, 40cm - 1 m dlouhý stvol, který se může větvit až do 3-5 ramen nese cylindrický či polohlávkovitý hrozen květů. Samotné květy mají markantně rozšířenou bázi a poměrně dlouhý pedicel. Květy jsou šarlatově zbarvené. Kvete od října do dubna. Druhový název znamená "velkoplodá". Patří do okruhu makulárních aloí, někdy označovaných jako skupina "saponaria".
ROZŠÍŘENÍ: široce rozšířený druh, Erithrea, Ethiopie, Kenya, Somálsko, Benin, Kamerun, Mali, Sudan, Nigerie, Ghana
MOŽNÉ ZÁMĚNY: Na lokalitách výskytu zaměnitelná s A. lateritia, v kultuře je podobná všem ostatním makulátním aloím, zejména pak A. zebrina.
PĚSTOVÁNÍ: Horský druh snášející nižší teploty, roste až do 2400 m. V přírodě běžná, u nás poměrně vzácný druh Aloe.

Aloe macrocarpa jižně od Dire Dawa	Aloe macrocarpa jižně od Dire Dawa	Aloe macrocarpa jižně od Dire Dawa
Aloe macrocarpa kulturní rostlina	Aloe macrocarpa kulturní rostlina	Aloe macrocarpa kulturní rostlina
Aloe macrocarpa detail listu	Aloe macrocarpa Karamille, Ethiopia	Aloe macrocarpa Karamille, Ethiopia