Aloe claviflora Burchell (1822)

POPIS: Rostliny bez kmínku nebo s krátkým kmínkem, bujně odnožuje a tvoří shluky rostlin až 2 m v průměru. Běžně vytváří kruhovitá uskupení. Listů v růžici je asi 30-40, jsou asi 20x6-8 cm velké, mají kýl (na něm může být několik tmavých zubů). Listy jsou tuhé, kožovité a na omak drsné. Růžice nejsou vzpřímené, ale směřují ven, což dodává porostu nesouměrný vzhled. Okrajové zuby jsou hnědé nebo černé, tvrdé, asi 2-4 mm velké s rozestupem 1 cm. Květní stvol je asi 50 cm dlouhý, zpravidla nevětvený nebo vzácně větvený do 4 ramen a stvol je vůči růžici nakloněn vodorovně (nikdy není vertikálně stavěný). Válcovité hrozny jsou až 30 cm dlouhé, velmi husté. Květy jsou nejprve červené, po opylení světlají až do slonovinových odstínů. Délka květů je 30-40 mm, šířka asi 10 mm, Pedicel je pouze 0,7 cm dlouhý.
Synonyma: Aloe schlechteri Schonland, Aloe decora Schonland. Domorodá označení: aanteelaalwyn, kanonaalwyn, kraalaalwyn
ROZŠÍŘENÍ: RSA, Namibia. Roste zejména v severním Kapsku v aridních oblastech a výskyt zasahuje do jižní Namibie. Přirozená distribuce je na rozsáhlém území od Vanrhynsdorp na jihu k řece Gariep na severu, dále pokračuje přes Upington, Kakamas a Pella.
MOŽNÉ ZÁMĚNY: Nakloněné a značně husté květenství a kyjovitý tvar květů jsou typickým znakem A. claviflora. Dalším znakem při určování je pevný, hrubý a drsný povrch listů a tmavě hnědé ostny na jejich okrajích. Přesto je Aloe claviflorasnadno zaměnitelná s A. falcata, která má ale vzpřímený a větvený květní stvol (až 10 ramen), má delší pedicel a zpravidla neodnožuje. Blízce příbuznou je i Aloe asperifolia, která má mnohem větší areál výskytu a výrazně hustší hrozny květů.
PĚSTOVÁNÍ: Velmi běžná a nenáročná rostlina. Vyžaduje minerální substrát. Dá se i 20 let pěstovat v květináči 10x10 cm aniž by utrpěla její krása.

Aloe claviflora v kultuře	Aloe claviflora v kultuře	Aloe claviflora Arandis, Namibia
Aloe claviflora Arandis, Namibia	Aloe claviflora Arandis, Namibia	Aloe claviflora Arandis, Namibia