Aloe bulbicaulis Christian (1936)

POPIS: Aloe bez kmínku, zpravidla solitérní, vzácně i odnožuje u báze se silně rozšiřuje a vytváří hlízu až 10 cm v průměru. Listů v růžici je max. 15, většinou však jen okolo 5 a při zasušení rostliny zpravidla úplně uschnou. Jsou protáhlé až 50x15 cm, epidermis je jasně zelená, se zřetelnými čárami po délce listu. Okrajové zuby jsou max. 1 mm a vyrůstají z bílého lemu listu. Lem listu je růžový. Květenství je maximálně 60 cm, sestává se až ze 7 stvolů. Květy jsou nevýrazně žluté až žlutohnědé, někdy narůžovělé. Kvete od prosince do února (Zambie).
Synonyma: Aloe trothae
ROZŠÍŘENÍ: Angola (nepotvrzeno), Kongo (DRC), Malawi, Tanzania, Zambia, Hlavní výskyt je patrně v Zambii.
MOŽNÉ ZÁMĚNY: Možná záměna se vzhledem podobnou, západoafrickou A. buettneri.
PĚSTOVÁNÍ: V přírodě sice roste v oblastech sezónních mokřadů a podmáčených luk, ovšem při pěstování je nutný dobře propustný substrát.Ve sbírkách velmi vzácná a ceněná.

Aloe bulbicaulis Rukwa, Tanzánie	Aloe bulbicaulis Rukwa, Tanzánie	Aloe bulbicaulis Rukwa, Tanzánie